Ve čtvrtek 28. 11. 2013 v šest hodin ráno se celkem 35 dětí a doprovod z řad učitelů a vychovatelů vydalo na čtyř hodinovou cestu do Vídně. Čím víc jsme se vzdalovali od Ostravy, tím víc nálada v autobuse stoupala. V Brně k nám nastoupil náš průvodce František. Největší zábavou žáků v autobuse bylo mávání na kolem jdoucí.Naše první zastávka ve Vídni byl zámek Schönbrunn, letní sídlo Habsburků. Místo, na kterém Schönbrunn stojí, si oblíbil už císař Matyáš. Marie Terezie zde potom nechala postavit nové Versailles. Prošli jsme se zahradou, která sice nebyla rozkvetlá jako za jarních a letních slunečních dnů, ale i přesto byla nesmírně krásná. Podívali jsme se na nejzajímavější místa v královské zahradě: Neptunovu kašnu a Římské ruiny, které byly postaveny záměrně tak, aby vypadaly, že se propadají do země. Ruiny sloužily nejen jako připomínka Římanů, jakožto prvních obyvatel Vídně, ale zároveň sloužily jako divadlo. Protože jako všude na významných místech ve Vídni, i zde se pořádají malé vánoční trhy, jsme dostali čas si projít všechny stánky a začít s nákupem vánočních dárečků.
Po návštěvě letního sídla jsme se vydali směrem do centra Vídně. Cestou autobusem po centru v autobuse byla vyřčena hláška, která rozesmála autobus „Lidé jsou všude stejní! Málo mávají!“. Další místo, jež jsme navštívili, byl Hoffburg. Dnes sídlo prezidenta a vlády, avšak v historii sídlo císařů a císařoven.
Poté, co jsme si prohlédli Hoffburg, jsme vyrazili pěšky centrem Vídně. Prošli jsme nejdražšími ulicemi a hledali obchody, které známe. Našli jsme obchody jako Salamander, Lacoste, Gucci, Tiffany & Co., a spoustu dalších. Došli jsme k Stephansdomu neboli ke Katedrále sv. Štěpána. Nahlídli jsme se do jejího krásného interiéru. Blížil se čas oběda a děti byly natěšené, že si konečně smlsnou v McDonaldu. Většina dětí zamířila přímou trasou k McDonaldu. Žáci, kteří nebyli líní, mohli jít na výšlap do věže. A tak se jedenáct odvážlivců rozhodlo zdolat jižní věž Stephansdomu. Šlapali jsme po točitém schodišti bez konce, ale nebylo to zbytečné. Za naše úsilí vyjít až nahoru, jsme byli odměněni dech beroucím výhledem na Vídeň.
Atrakcí, jež jsme nikdo ještě ve Vídni nenavštívili, bylo Přírodovědné muzeum naproti náměstí Marie Terezie. Muzeum má dvě patra, v prvním patře byl ukázán vývoj života na zemi. Od kamenů, prvních živočichů až po člověka. Druhé patro muzea bylo plné vycpaných zvířat z nejrůznějších koutů světa. Byli tam sloni, žraloci, lvi a dokonce i mimozemšťani s neurony v každém chapadle - chobotnice. Hodina nám k tomu, abychom si každou expozici pořádně prohlédli, nestačila.
Skončila nám prohlídka muzea a venku už byla tma a celé město svítilo vánočním osvětlením. Připadalo nám, že jsme se ocitli v pohádce. Šli jsme večerní Vídní, až na Vánoční trhy před radnicí. V každém stánku byly vždy jiné věci a každý si zde našel něco, co se mu zalíbilo.
Naše hodina na trzích skončila a stejně i náš den ve Vídni. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili domů. Cesta zpátky nám utíkala stejně rychle a tak vesele jako cesta tam. Domů jsme si vezli nové zážitky, vědomosti, přátele a o pár těch eur méně.
[nggallery id=58]
